Swiss Vapeur Parc
Le Bouveret
Dampffestival 2009

Následující text sestavil Roman Šiler. Foto Tomáš Randýsek a Roman Šiler.

Po zážitku v roce 2008 jsme neodolali a na pozvánku ze Švýcarska na parní festival ve dnech 12.—21. 6. 2009 jsme z Brna reagovali kladně. Rozhodování to nebylo příliš těžké. Parková dráha u Ženevského jezera patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co může »pětkaře« či »sedmičkáře« potkat. I když cesta je daleká, úmorná a drahá.
Jelikož jsme chtěli pořádně protáhnout i lavicové vagony, na cestu vyrazila i dodávka. Do Švýcarska se tak vezly čtyři lokomotivy (TOPSY 2, ANDPIE, PONAVA a KRZENOWIC), k nim obslužné vagony a tři osobní lavicové vagony. Registraci modelů minimálně s týdenním předstihem stačí provést elektronicky přes internet. Ubytování jsme si zajistili opět v obci Vouvry, kam jsme dorazili již ve čtvrtek večer.

Počasí jak z pohádky

Vzpomínky na loňský ročník parního festivalu byly zakaleny deštivým počasím. Letos to ale vyšlo. Sluncem zalitý park se svými svěžími barvami obklopený horami a na pozadí s plachetnicemi v marině na jezeře byl zkrátka úchvatný.

V pátek ráno již před devátou hodinou jsme složili náklad na koleje a jsa znalí situace hned začali zatápět lokomotivy. Park se začal plnit návštěvníky, kteří jsou ve všední den ve značné míře tvořeni mateřskými a základními školami. První na trať vyrazila PONAVA se dvěma vozy, které po zahřívacím kole hned obsadili cestující. Od té chvíle si modrá lokomotiva s číslem 5 již neoddechla.

Novinky parku

Novinkami oproti roku 2008 byla obousměrně postavená návěstidla, přejezdy chráněné závorami, téměř dokončené nádraží na konci zubačkové trati a nové dioráma s modelem motorového elektrického vozu.

Závory jsou fascinující, ale (což jsme očekávali) množství návěstidel téměř zastavilo plynulý provoz na trati v okamžiku, kdy vyjelo více vlaků. Organizátoři to pochopili a celý systém vypnuli. Tím byly vypnuty i dálkově ovládané výhybky, takže jako výhybkové přestavníky byli použiti mladší členové klubu. Kopání do výhybkových jazyků patou nebylo nijak oslňující, ale plně funkční. Tito signalisté plnili také úlohu návěstí na de facto velmi členité a málo přehledné (dost »vytunelované«) trati.
Zubačková trať je poměrně krátká. Je pouze sedmipalcová (jinak to technicky ani nejde) a odbočuje z hlavní trati jednoduchou výhybkou. Ihned prudce stoupá a překříží trať. Po dosažení vrcholu pak obloukem klesá do nádraží, které je tvořeno pro normální vlaky výhybnou. Zde je nově postavená čekárna pro cestující a zubačkové vlaky zde končí a nabírají další cestující. Pro lokomotivu je zde napájení vodou, i když zatím jen improvizované. Zubačkové vlaky pak jezdí zkrácenou trať.

Ježdění – jedna báseň

Díky vypnuté signalizaci byla kapacita dráhy dostatečná pro hostovské modely. Vyřádit se mohl každý do systosti. Kdo má chuť si svůj model vyzkoušet v zátěži a má osobní vagony – zájemců z řad návštěvníků je tu po ruce pořád dost. V sobotu byl jako obvykle naplánován noční provoz. Tentokrát jezdily i normální vlaky a areál byl plný návštěvníků. Nutno uznat, že noční osvětlený park je přímo fantastický a bílá světla lokomotiv i koncové červené návěsti vagonů atmosféru jen podtrhují.

Brněnské modely se neztratily

Obě parní lokomotivy SOB (KRZENOWIC a PONAVA) byly v neustálém provozu. Stroje jsou vynikající. Drobné potíže křenovické lokomotivy s mazacím lisem byly vyřešeny jeho výměnou (servis SOB).

Soběšická TOPSY 2 jezdila sice o něco méně, ale o to více Jirka Sajbrt měřil, fotil a filmoval všechno, co mu »pod ruku vlítlo«.

Jihoafrická ANDPIE jezdila odpoledne a také v noci.

Neodolali jsme a vyzkoušeli plně zatížený vlak se třemi osobními vagony při jízdě do místního »kopce« – stoupání do druhé úrovně se stoupáním 10‰ na délce zhruba 100 metrů. Lokomotivy to zvládají bez problémů, je však nutno mít plný tlak a dobře založený oheň. Topení vůbec je proces, který musí modelář neustále pilovat. Zejména členité trati se stoupáním vyžadují dobré sledování stavu ohně v peci. Jakmile se člověk trošku »zakecá«, klesá na nejnepříhodnějším místě trati tlak a již se odráží nohama. To je s dalšími vlaky v zádech poměrně nepříjemné. Znovu roztopit kotel v okamžiku, kdy dmychavka má vlivem nízkého tlaku zanedbatelný výkon, je často dost zdlouhavé. Pokud se to někomu stává často, svědčí to nejspíše o strojvůdcovské a topičské nedostatečnosti. Samozřejmě platí - čím větší kotel a topeniště, tím je model vůči takovým »opomenutím« topiče více imunní. To je dobře vidět při srovnání modelu TOPSY 2 a třeba KRZENOWITZ. Sám Tomáš Randýsek uznává, že při jízdě na TOPSY 2 nemá čas na pozorování trati a jejího okolí. Pokud tedy bezmocně zastavuje na trati bez tlaku, dostává od majitele Jirky Sajbrta tu něžnou zvídavou otázku: »Á – pan inženýr se kochal, že?«

Klubové vlaky – důstojnost sama

Po celou dobu festivalu jsou v provozu klasické klubové (komerční) vlaky. Areál je pro návštěvníky normálně otevřen, v letošním roce i v sobotních nočních hodinách.

V provozu byla tentokrát i starší dvoudílná motorová lokomotiva amerického Amtraku. Ne že by tento stroj nějak zapadal do švýcarské krajiny, ale svou délkou a výkonem je tato lokomotiva dokonalá.

Samozřejmě jsme viděli i nádherného krodýla Ge 6/6 RhB, elektrickou lokomotivu MGB a další.

Monstrózně působil vlak se sunutým osobním vozem, kde byli cestují schovaní pod střechou. Řidič sedící v otevřeném čele tohoto řídicího vozu však vypadal poněkud neobvykle.

Mezi supermodely můžeme také počítat lokomotivy MECKLENBURG – trojspřežky s tendrem. Jde o modely ve velikosti 1:3 od firmy Balson AG. Na trati byly v provozu dvě spřažené lokomotivy z německého klubu. Dvojče vozilo ty nejdelší vlaky s cestujícími.

Velmi zajímavý byl také model moderní zubačkové soupravy. Byl bateriový, měl diodové transparenty a dokonce i hlášní stanic.

Premiéra nového modelu

Celkem tři roky trvaly vývoj a stavba modelu parní zubačkové lokomotivy FO HG 3/4 dráhy Furka – Oberalp v měřítku 1:4, kterou vyrobila švýcarská firma Balson AG. Tato firma je téměř dvorním dodavatelem modelových vozidel parku SVP.

Parní zubačková lokomotiva patří k modelové extratřídě. Model je propracován do všech detailů podle skutečných lokomotiv, které se v minulých letech mimochodem navrátily do »rodného« Švýcarska z Vietnamu, kam byly po vyřazení z provozu na FO odprodány. Pro stavbu modelu byla využita také existující kompletní tovární dokumentace. Největším problémem bylo odhadnout a správně dimenzovat parní stroje, protože pro model je přesný měřítkový přepočet nepoužitelný. Hlavním konstruktérem je pan Charles Ball, v rodinné firmě spolupracují další sourozenci - sestry Katharina a Verena Ball. Charles »svou« lokomotivu vedl na tratích SVP po všechny dny.

Slavnostní křest lokomotivy byl pro tohoto strojírenského specialistu jistě velkým svátkem. Potlesk přítomných byl upřímný – každý stavitel nebo jen i provozovatel pětkového či sedmičkového modelu si umí představit »v barvách« nutné pracovní nasazení při konstrukci nové a ještě k tomu tak složité parní lokomotivy. Samozřejmě — model nespadl jen tak z nebe. Její stavbu financoval člen klubu, který se stal také jejím oficiálním majitelem. Tento jistě ne chudý člověk přitom zůstává v pozadí, nijak nebyl prezentován a model jaksi samozřejmě ponechává jako provozní v klubu. Jasně – do obýváku si jej nevezme, ale přesto – jak solidní vztahy ve spolku musí být, když členové investují přepočteno mnoho milionů korun a svůj majetek ponechávají k použití ve prospěch celého spolku. Spolkový život ve Švýcarsku je jistě na velmi vysoké úrovni. Podle mého názoru je to jeden z důvodů ekonomické síly a malé zranitelnosti země. U nás žijeme přece jen kapku jinak – dravost a bezohlednost našeho vzkvétajícího kapitalismu je místy na pováženou. Musíme si alespoň všímat evropského vyspělejšího okolí – to je základ k případnému pozitivnímu posunu i v naší domovině.

Setkání přináší nové kontakty

Všichni hostující modeláři jsou naladění na přátelskou strunu. Je to logické – kdo by se trmácel stovky kilometrů za hádáním a nevraživostí. Atmosféra setkání je tak velmi příjemná. Navázáním nových kontaktů a získáním nových zkušeností se nelze prakticky vyhnout. A jako obvykle se otázky vůči nám stáčejí k jednomu – kde je nebo kde a kdy bude i v České republice nějaká parková dráha? Neumíme jednoduše odpovědět, ale chceme v nejbližší době zažít slast třeba takové informace – »Ano, příští rok otevíráme dráhu v Brně (nebo v Hradci Králové?)!«

Při komunikaci s dalšími modeláři zjišťujeme, že i v ostatních zemích kolem nás jsou podobné společenské problémy. Jen nevím, jestli je to úleva nebo zděšení z toho, kam stará dobrá Evropa spěje. Nicméně loučili jsme se většinou se slovy – nashledanou na podzim v blázinci ve Štýrském Hradci. Ano parková dráha DBC Graz má již svůj zvuk a nám nezbývá než napnout svoje úsilí na vybudování podobně prestižního podniku.

Prostorová expanze SVP Le Bouveret

Jedním z problémů Spolku v Le Bouveret je praktické ukončení stavebního vývoje parku. Členové tak mimo provozu vlaků nemají jinou práci, což je špatné (mohli být začít mít roupy). Situaci dobře chápe i místní radnice, která v minulých letech vykoupila okolní pozemky. Tyto pozemky pronajme za sybolickou cenu klubu SVP a ten již spřádá plány na rozšíření kolejiště. V areálu byly k vidění tři varinty plánů na odbočení trati k současnému parkovišti, které bude upraveno a bude hostit další nádraží. Zároveň se tím rozvine prostor pro stavbu dalších objektů. Budoucí rozvoj parku se tedy jeví jako zajištěný. A my jako hostující modeláři se máme opět na co těšit. Jedinou negativní stránkou věci je, že švýcarská laťka je nejen proklatě vysoko, ale neustále se zvyšuje...

Sviss vapeur parc – ideální místo pro piknik

V době konání festivalu jsou v provozu samozřejmě i vlakové soupravy pro veřejnost. Návštěvník se může za celodenní vstupné povozit do syta kteroukoliv soupravou.

A pokud mu na nádraží připozastavíte se svou privátní lokomotivou, kde uzří místečko na vagonu volné – hups! – a jede s vámi. Jsou ale většinou slušní. Jejich »Merci beaucoup!« (česky je to slyšet jako - mersi boku) je myšleno upřímně. Ale je nakonce jedno, zda je to mersi z boku nebo zezadu – zábava je to pro všechny.
Park však skýtá i jiné možnosti zábavy, odpočinku a odreagování. Mimo restauraci, stánky s občerstvením a upomínkovými předměty, jsou tu kolem hlavního jezera piknikové stoly, které byly po celý den plně obsazeny. A pro koho nezbylo místo u stolu, rozbalil si deky na trávě – třeba na náspu!

Zažili jsme i skupinu českých Švýcarů (i když to není jisté – řekli, že tu jen bydlí), kteří se strašně podivovali nad tím, jak se lidé z České republiky dostanou k řízení lokomotiv ve Švýcarsku. Viděli v nás pochopitelně gastarbeitery. Nějak si nemohli srovnat v hlavě lakonickou odpověď – to si lokomotivu koupíte nebo postavíte, naložíte do auta zde dáte na koleje a jezdíte!

Funkční stavby jsou konstruovány se vtipem

Je velmi zajímavé všímat si funkčních staveb v areálu parku. Nejnápadnější rotunda z režného zdiva je solitérní. Stejně jako tříkolejné depo vedle odjezdového zhlaví nádraží »Chablais City«.

Dvoukolená dílna je však již schována pod kopcem, který objíždí horní smyčka trati (trať v druhé úrovni). Zde jsou i záchody pro návštěvníky.

Další odstavná depa jsou také pod terénem. Jedno je situováno podél stoupání do horní úrovně a jedno menší za rotundou.
Střídají se tu měřítka budov. Model hradu je souměřitelný tak leda s LGB. Stejně tak i funkční visutá lanovka, model hamru, pily, dioráma s mostem a elektrickým motorovým vozem, elektrárna s parním strojem, apod.

Jediné méně útulné místo v parku je klubový odstavný a nakládací prostor v rohu areálu. Zastřešení je provedeno »párty stanem« a je tu dokonce i nepořádek.

Navštívit Le Bouveret každý rok?

Chtělo bys se to říci. Chtělo by se to slíbit. Park je v pohybu – zase nás potká jistě něco nového. A třeba nás bude z Česka o něco více. TAK PROČ NE?