řada Easy Line
parní lokomotiva Vincent

Pro začátečníky, kteří nemají důvěru ve své schopnosti smontovat model živé parní lokomotivy, má firma Regner ve své nabídce několik modelů, které jsou hotové a připravené pro provoz. Nemají konkrétní předlohu, ale koncepčně vycházejí většinou z lokomotiv konstruovaných pro americké lesní železnice. Kdo se o tuto tématiku zajímá, zná nejroztodivnější »splašené kotle« na kolejích, požívané na stahování klád při často brutální exploataci tamních lesních porostů.
Model lokomotivy s ležatým kotlem se jménem VINCENT je označen štítkem »SCHWARZKOPFF, Nr. 96, Berlin 1869«. Nakolik přesně kopíruje skutečný stroj německé lokomotivky můžeme zjistit až po srovnání s typovým výkresem nebo fotografií.

Oscilační parní strojek

Pohonnou jednotkou všech modelů Easy Line je oscilační parní stroj. VINCENT má jednoválcový stroj s řetězovým a ozubeným převodem na dvounápravový podvozek spojnicemi spřažených náprav. Strojek je doplněn kolem setrvačníku, který je nutný z důvodů překonávání »mrtvého bodu« nebo-li úvrati pístu válce. Oscilační stroj je principiálně uspořádán tak, že válec s pístem je kyvný a sleduje tak naklonění ojnice na rotující klice hnané osy. Při tomto kývání parního válce se střídavě odkrývají přívodní a výfukové parní kanály. Tím odpadá potřeba šoupátka. Válec je svou plochou s přívodními kanálky tlačen na pevnou styčnou plochu stroje jednoduchou pružinou. Těsnost proti úniku páry je dána právě touto pružinou, což samozřejmě omezuje výkon strojku. Nicméně jednoduchost a z toho vyplývající nízká cena je důležitá. Regulace otáček je řešena regulátorem a směr otáčení reverzním ventilem. Pro rozběh strojku je většinou zapotřebí ručně pootočit setrvačník, ostatně jako u všech jednoválcových parních strojů.
Oscilační strojky u modelů lokomotiv musí být zpřevodovány tak, aby strojek měl přiměřeně vysoké otáčky potřebné pro překonání všech odporů při rozumně pomalé jízdě modelu. Provozní tlak kotle jsou 3 bary, takže výkon parního stroje při miniaturní ploše pístu válce je skutečně velmi malý.

Vytáhni z krabice, naplň a jeď

Krabice z klasicky potištěného kartonu Regner vyjmeme kompletní model, který je bez náplní, ale jinak je připraven k jízdě. Součástí dodávky je plnicí plastová lahev na vodu, plastová lahvička s parním (válcovým) olejem a sáček s přepouštěcím ventilem na plynovou kartuši, šablona na případnou změnu rozchodu modelu a mosazné klíče na modelové šroubky. Dále je připojen návod na obsluhu modelů Easy Line v německé a anglické mutaci. Součástí dodávky není plyn. Pro provoz potřebujeme destilovanou vodu a zapalovač. Zvlášť lze dokoupit figurku strojvedoucího.

Důrazně se doporučuje používat model ve venkovním prostoru nebo alespoň v dobře větraných prostorech. Při zacházení s plynem propan-butanem mějme na mysli, že je těžší než vzduch a shromažďuje se u podlahy. Děti by v žádném případě neměly s modelem zacházet bez dozoru dospělých. Model sice můžeme s trochou nadsázky označit za lepší technickou hračku, ale skutečná hračka pro děti to opravdu není!

Provedení modelu

Pojezd má vnější rám. Nápravy jsou neodpružené, kola jsou příčně posunutelná, takže lze nastavit individuální rozchod podle používaného kolejiva (Regner 30 mm, velikost 0 (1:45) 32 mm). Nápravy jsou přes vnější kliky spřaženy spojnicemi. Přední náprava je pak přes ozubené kolo poháněná z parního strojku.
Na rám jsou namontovány čelní trámce z pravého dřeva, na kterých je talířové spřáhlo tvarované tak, že je funkční i pro hák třmenového spřáhla LGB.

Na horní desku pojezdu je uložen ležatý kotel klasické konstrukce s napájecí hlavou konstrukce Regner s vodoznakem, manometrem, regulátorem a napájecím ventilem. Kotel má plamencovou rouru, na horní straně pojistný ventil a nad dýmnicí jednoduchý komín. Dýmniční dvířka jsou upevněna centrálním šroubem.

Na korní straně kotle je uložen jednoválcový parní stroj se setrvačníkem na levé straně. Reverzní ventil je součástí pevné základny stroje. Řetězový převod s napínací kladkou je na pravé straně, stejně jako kondenzační maznice. Kondenzační maznice má regulační kohout a výpustné šroubení na odpouštění kondenzátu.

Napájecí ventil umístěný na podlaze v pravé části stanoviště vede vodu do kotle přes vodoznak. Pára z regulátoru s ruční klikou je vedena přes kondenzační maznici do reverzního ventilu ovládaného taktéž ruční klikou a dále do válce stroje. Výfuková trubka je vedena bokem do dýmnice a do komína.

Plynový hořák je přímo propojen s plynovým tankem, který je vybaven regulačním ventilem a vertikálním napájecím ventilem. Tank je umístěn na levé straně otevřeného stanoviště strojvedoucího.

Konečně zatopit

Pokud chceme model provozovat na rozchodu 45 mm (většinou asi ano), pak jej jednoduše posadíme na koleje a připravíme si potřebné pomůcky. Plastovou lahví naplníme kotel přes napájecí ventil destilovanou vodou zhruba 5 mm pod horní konec vodoznaku. Kotel nepřeplňujeme – pokud není vytvořen parní prostor na hladinou vody, tlačí se do válce jen voda a stroj nejede. Kondenzační maznici naplníme parním olejem po osu jehlového kohoutu. Pro několik prvních náplní kotle uvolníme kohout na dvě otáčky, později bude stačit půl otáčky. Přes přepouštěcí ventil naplníme ze zakoupené kartuše plyn. Plyn protékající do tanku (kartuše je při plnění otočená dnem vzhůru) vydává specifický zvuk. Při plnění plynu je vhodné být v tichém prostředí nebo přiložit ucho na kartuši. Plynový tank musí být studený. Přepouštění je ulehčené, pokud naopak kartuše s plynem je lehce zahřátá.
Po přípavě provozních náplní můžeme zapálit hořák. Ventilem na tanku pustíme plyn (ne moc) a zapalovačem zapálíme směs plynu se vzduchem přes komín. Plamen by měl ihned »skočit« až do plamencové roury. Jev je doprovázen typickým štěknutím, plyn hořící těsně nad otvory hořáku v rouře vydává rovněž typický zvuk. Aby plamen z komína klesl do plamencové roury, je potřeba po zapálení zpravidla lehce přívod plynu z tanku zmírnit. Posléze lze hoření zesilovat.
Pokud plamen neskočí do roury ani po zmírnění množství přiváděného plynu, musíme plamen zastavit a zapálení opakovat. Hořením plamene například v dýmnici můžeme model poškodit spálením barvy eventuálně vytavením svarů.
Po úspěšném zapálení trvá roztápění modelu zhruba 5 minut. Provozní tlak jsou 3 bary. Na tento tlak je seřízen pojistný ventil. Po dosažení tlaku zhruba 1 bar však již můžeme vykonat první pokus s jízdou.
Regulátorem vpustíme páru do stroje a rukou pomůžeme roztočit setrvačník. Strojek by se mněl rozběhnout. Pokud ne, musíme nechat ještě zvýšit tlak. Na začátku bude z výfuku odcházet hodně vody – parní stroj je studený a vzniká v něm i v přívodních trubkách ihned kondenzát.
Regulací plamene ventilem na plynovém tanku měníme rychlost vývinu páry. Pokud se model zastavuje z důvodu klesání tlaku, je vývin nedostatečný.
Pro snadnější zaběhnutí strojku je vhodné zatopit model »na špalkách«, tzn. rám podložit na koncích tak, aby se kola nedotýkala kolejnic. Stroj nezatížený hmotností samotného modelu běží lehčeji.
Při provozu musíme sledovat stav vody v kotli. Vodu je třeba včas přidávat tlakovou plastovou lahví. Pop přidání vody se vlivem ochlazení obsahu vývin páry zastaví. V žádném případě nesmíme topit v kotli bez vody!!! Může tím dojít k nevratnému poškození kotle vytavením stříbrných svarů!!!
Tlakovou maznici doplňujeme pravidelně. Kondenzát je třeba odpouštět vždy po jízdě. Mazání stroje je dobře nezanedbávat. Parní stroj má olej rád a spotřebuje jej klidně hodně. Olej se ale při provozování modelu nijak nespaluje. Všechen odchází do výfuku a přes komín do okolí. Parní (válcový) olej je velmi trvanlivý, obtížně se odstraňuje. Základní vlastností je, že nevytváří emulzi s vodou ani při vysokých teplotách. S odkapáváním oleje na koleje a do okolí trati musíme počítat.

Když se pára zalíbí...

Lokomotivu Vincent nemusíte stavět – můžete se soustředit tedy jen na zacházení s živým parním modelem. Pokud Vás budou všechny práce spojené s přípravou a provozem modelu bavit, můžete v případě zájmu postoupit dále do světa modelovějších a složitějších lokomotiv se šoupátkovými stroji a stát se členem rodiny »regnerkářů«.