řada Easy Line
parní lodní pohon Vivian

Poslední editace následujícího textu byla 14. 11. 2008. Text a fotografie © Roman Šiler

Vytáhni z krabice a jeď!

Začátečnická řada živých parních modelů firmy Regner obsahuje i kompletní pohonné jednotky pro modely lodí. Jednotka Vivian je určena pro pohon především vrtulových parníčků. Z výroby hotový smontovaný pohon na jedné montážní platformě je připraven přímo k montáži do trupu lodi a je prakticky ihned připraven k provozu. Modelář musí (mimo stavbu nebo sestavení vlastní lodi) vyřešit jen napojení pohonné jednotky na lodní šroub a instalovat RC ovládání ventilů. Při stavbě funkčního parníku tak nemusí řešit úskalí montáže a zprovoznění parního stroje.

V balení modelu Vivian najdeme mimo vlastní jednotku zabalenou v typickém (regnerovském) našedlém papíru také sáčky s potřebným nářadím na údržbu, přepouštěcí ventil na plynovou kartuši a součástky pro konstrukci výfuku páry z válců, dále plastovou lahev na dopouštění vody do kotle a plastovou lahvičku s parním olejem. Nasazovací víko kotle s komínem je baleno zvlášť také v ochranném papíru. V balení nechybí návod a certifikát výrobku.

Osvědčené agregáty jsou základem úspěchu

Za 30 let existence firmy je už většina užívaných agregátů konstrukčně i výrobně dotažena k určité dokonalosti a provozní spolehlivosti. Základem všech začátečnických modelů řady Easy Line je oscilační strojek. Jedno nebo dvouválcový. V případě lodního pohonu je stroj dvouválcový, aby se vyloučila možnost zastavení stroje v »mrtvé« poloze. Ruční roztočení setrvačníku na plujícím modelu se totiž jaksi nepředpokládá. Všechny součástky pohonu Vivian jsou typicky regnerovské a známe je z mnoha jiných modelů z dílny v Aurachu.

Uspořádání jednotky

Základová deska

je plech s ohraněnými podélnými okraji a montážními otvory pro připevění do lodi. Na této desce je na jedné straně skupina »kotelny« obsahující stojatý kotel s plynovým hořákem a zásobník plynu.

Stojatý kotel

má ve spodní části příčnou plamencovou rouru, do které je vmontován standardní hořák. Plamencová roura je pak čtyřmi vertikálními rourami spojena s »dýmnicí«, která je tvořena kloboukem s komínem. Pod víkem kotle je z boku umístěn přetlakový ventil, na víku kotle je instalováno šroubení pro napouštění kotle vodou. Naproti přetlakovému ventilu je hlavní regulátor ovládaný klikou. Vedle tohoto ventilu je umístěn vodoznak a za ním ještě vývod manometru.

Zásobník plynu

je řešen jako válec s napouštěcím ventilem na víku a bočním vývodem přes plynový kohout. Zásobník je těsně přimknut ke kotli, aby sálavé teplo kotle zlepšilo vývin plynu. Při odpařování kapalného propan-butanu v zásobníku totiž dochází k jeho ochlazování, takže vývin plynu nemusí postačovat spotřebě kotle.

Kondenzační maznice

je umístěna na vedení parního potrubí od hlavního regulačního ventilu mezi částí kotelní a parostrojní. Jde o klasickou maznici užívanou na parních lokomotivách (tvar parního kompresoru). Maznice má napouštěcí šroubení, jehlový regulační ventil a šroubení vypouštění kondenzátu. Funkce maznice je obecně známá – pára, která vniká do prostoru maznice přípojným potrubím přes regulační ventil se ochladí, zkondenzuje a vzniklá voda klesá na dno maznice, jsa těžší než mazací olej. Objem zkondenzované vody pak vytlačuje mazací olej zpět do přípojného potrubí, odkud je párou transportován do pístů parního stroje. Zde si odbude svou práci a je s párou vyfukován do komína.

Parní stroj

má válce uspořádané do V. Oscilační válce jsou na mohutném trojvrstvém rámu, ve kterém jsou frézované rozvodné kanálky. Hned vedle přípojné příruby parního přívodu je výfuková příruba. Vlastní výfuková trubka je v příbalu. Výfuk páry není v tomto případě veden do komína kotle, což je dobře, neboť zkondenzovaná voda s olejem by se shromažďovala na horní trubkovnici kotle, olej by se nepochybně dostával až k hořáku, kde by se přepaloval.
Z druhé strany rámu stroje naproti trubky přívodu páry je mohutný reverzní ventil, ve spodní části rámu je hřídel se setrvačníkem, která je spojena s pístnicemi kyvných válců. Za setrvačníkem se na hřídel připojuje hřídel lodního šroubu.

Zprovoznění jednotky

Postup na »roztopení« modelu z Regnerovy dílny je prakticky vždy stejný. V následujícím popisu tedy zopakujeme to, co je uvedeno také v dalších textech v tomto oddílu.
V krabici s modelem Vivian je německy psaný návod na obsluhu, který je doplněn názornými fotografiemi. Pro ty modeláře, kteří němčinu vůbec neovládají, však plně postačí následující (český) text.

Napuštění plynu

V příbalu najdeme standardní přepouštěcí ventil na propan-butanovou lahev. Z lahve přeteče kapalný plyn do zásobníku celkem ochotně, pokud je chadný. V tom případě se neodpařuje plyn natolik, aby protitlak zabránil vtékání plynu ze zdrojové kartuše. Podmínka studeného zásobníku je obecnou podmínkou platnou pro všechny modely s plynovým topením. Přepouštění plynu je slyšitelné (proto všichni modeláři své plynové kartuše pozorně poslouchají). Ve velmi hlučném prostředí je to však problém (veletrhy a výstavy s hlučícími davy).

Naplnění maznice

Speciální parní (válcový) olej najdeme v plastové nádobce v příbalu jednotky Vivian. Olej naplníme po odšroubování horní zátky maznice po hřídelku jehlového regulačního ventilu. Zde platí obecné pravidlo - během prvních cca deseti náplních stroje otevřeme ventil na dvě otáčky kohoutem. Později stačí půl otáčky. V zásadě platí, jak je i jinde uvedeno, že parní stroj má olej rád. Na lodi ale musíme myslit i na to, že olej vystřikovaný z výfuku může také padat do vody. A to rozhodně nepřispěje kvalitě vody v přírodě. Válcový olej jen velmi neochotně vytváří emulzi a jeho životnost je značně vysoká. Mnoho lodních modelářů proto u parníků problém řeší přídavným kondenzátorem, kde dochází i k zachycení oleje prošlého z maznice skrz písty parního stroje. Výfukový kondenzátor je v nabídce i u firmy Regner.

Naplnění kotle vodou

U modelových parních kotlů v těchto velikostech je nejlépe používat destilovanou vodu. Usazování kotelního kamene v tak malém kotli může být během krátké doby dost problematické. Kotelní kámen ucpává úzká místa, ventily se stávají netěsnými, vodoznak neprůhledným. Nežádoucí agresivitu destilované (demineralizované) vody je možné zmírnit příměsí 5% normální vody. Lze samozřejmě používat změkčenou vodu s tvrdostí stupně 0. Destilovaná voda je však nejednodušší na obstarání.
Vodu doplníme plnicí plastovou lahví (součást balení) po odšroubování zátky na plnicím hrdle kotle. Vodu doplňujeme po horní hranu trubky vodoznaku. Zbytek objemu kotle je parním prostorem.
Ve spodní části kotle je jedno nevyužité šroubení se zátkou. To lze případně využít na připojení napájecího ventilu, který umožní doplňovat vodu do kotle během provozu modelu.

Zapálení hořáku

Nejednodušeji zapalovačem před komín kotle. Zapálení plynu je charakteristické štěknutím a specifickým hučením hořáku. Plamen nesmí za žádných okolností hořet v dýmnici nebo v komíně! Dojde k destrukci laku a zničení svarů!. Přívod plynu je nutno škrtit regulačním kohoutem na takovou úroveň, až plamen »skočí« do plamencové roury.
Šikovný modelář může pohon Vivian doplnit piezoelektrickým zapalovačem (rovněž v nabídce Regner).

Spuštění strojku

Vývin páry nastává obvykle po 5 minutách. Tlak 1 bar dosáhneme po cca 10 minutách. Provozní tlak kotle jsou cca 2-3 bary. Nad 3 bary odpouští pojišťovací ventil. Po nastavení reverzního ventilu a otevření hlavního regulátoru by se parní stroj měl rozběhnout. Provozem se všechny pohyblivé součásti teprve »usadí«. Takže spolehlivý chod stroje lze očekávat až po několika plnění.

Šťastnou plavbu!

Oscilační parní strojky z Aurachu jsou velmi spolehlivé. Jednotka Vivian, jako hotový model klade minimální nároky na modeláře z hlediska montáží a »ladění«. Pro lodní modeláře začínající s živou párou jde o optimální pohonnou jednotkou, u které platí (jako u všech modelů ze stáje Regner), že poměr cena/výkon je na velmi solidní úrovni.

<< ZPĚT

řada Easy Lineparní lodní pohon Vivian