Parková dráha 127/184 mm
Swiss Vapeur Parc
Le Bouveret, Švýcarsko

Parková dráha ve švýcarském městečku Le Bouveret na břehu Ženevského jezera je pro příznivce supervelkých měřítek pojmem. Reprezentuje asi nejkrásnější a nejpropracovanější parkovou dráhu s rozchodem 127 a 184 mm v Evropě. Koncept dráhy, orientované především na laického návštěvníka, a tedy na zážitkovou turistiku, může skalnímu modeláři připadat až příliš komerční, ba přímo »dysneylandovský«. Ale každý, kdo vlastní nějakou tu lokotku většího měřítka a absolvuje několik okruhů na této spektakulární dráze, musí konstatovat, že JE TO BEZVA.
Následující reportáž sestavil Roman Šiler, fotografovali Roman Šiler, Tomáš Randýsek a Jiří Sajbrt ve dnech 6. a 7. 6. 2008. Poslední editace textu 2. 7. 2008.

Na začátku bylo jen nadšení klubu

Pár slov k historii

Původní dráha klubu byla v obci Aigle na opačném břehu řeky Rhone, která se vlévá do Ženevsého jezera. Od Le Bouveret ležícího přímo na ústí řeky, je toto městečko vzdáleno zhruba 15 kilometrů. Oblast Ženevského jezera je frankofonní kanton, kde se návštěvník setká především s francouzštinou a bohužel (na Švýcarsko snad i překvapivě) i s nezájmem místních dorozumívat se jakýmkoli jiným jazykem. Zde je snad dobré poznamenat, že »vapeur« je francouzsky »parní«.
»Club Vapeur Aigle« byl založen v říjnu roku 1979. Tedy v době, kdy u nás málokdo měl vůbec ponětí o existenci velkých živých parních modelů. Bylo započato se stavbou kolejiště v městském parku města Aigle a v roce 1980 byly uskutečněny první zkušební jízdy. V březnu téhož roku byla dráha o délce 300 m s jedním tunelem a s deseti odstavnými kolejemi a točnou uvedena do provozu. V červnu 1980 se konal první Parní festival v Aigle.
Na dráze byly v provozu privátní modely, od roku 1982 pak první klubovní model rozchodu 184 mm, který byl postaven firmou Ch. Ball (dnes přední výrobce těchto modelů - firma Balson).
Dráhu nebylo možné dále rozšiřovat, přičemž nepřízeň radnice a veřejného mínění byla příčinou, že v roce 7. festivalu klub o celou dráhu na městském pozemku města Aigle přišel.

Plánek parku bez některých odstavných kolejí pro členy klubu. © Swiss Vapeur Parc.

Švýcarský parní park

Na novo začal klub stavět dráhu v Le Bouveret na ploše 10 000 m2. Již v prvním roce provozu přivítal park na dráze dlouhé tehdy cca 1 km přes 60 000 návštěvníků. V roce 1992 byla založena akciová společnost. Vedení společnosti se ujal Alfred Grimm, který je hlavním ideovým původcem rozšiřování a výstavby parku. Postupně byla vystavěna celá řada budov v měřítku 1:9. Alfred Grimm zemřel po dlouhé nemoci v roce 1992.
V roce 1996 byl areál rozšířen o dalších 7000 m2 a byl vystavěn dlouhý lanový most. Dráha byla rošířena na dnešních 1500 m délky. Dalších 500 m je v rámci nádraží a dep. Členové klubu odpracovali ve svém volném čase přes 95 000 hodin, bylo použito více jak 4 km elektrických kabelů pro zabezpečení a řízení provozu, 23 tun železa pro stavbu tratí a přemístěno bylo 15 000 m3 země.

Zubačková lokomotiva ve stoupání ozubené trati. Foto © Roman Šiler.

Brzdicí podvozek soupravy lavicových vozů ozubením. Foto © Roman Šiler.

Ozubnicový vlak sjíždí zpět k hlavní trati. Foto © Roman Šiler.

Ozubnicový vlak opět v úrovni hlavní trati. Foto © Roman Šiler.

V současnosti je v areálu několik občerstvení, restaurace a piknikový prostor. Velké jezero umožňuje provoz lodních modelů. Zprovozněna byla ozubnicová trať s rozchodem 184 mm.

Pohled na městečko od přejezdu trati směřující k vjezdovému zhlaví hlavního nádraží. Foto © Roman Šiler.

Piknikové stoly v zákrutu stoupací dvoukolejky do druhé úrovně. Foto © Roman Šiler.

Celkový pohled na modelové městečko od stoupací trati. Foto © Roman Šiler.

Koncepce dráhy a parku

Trať a terén

V současnosti je dráha dlouhá 1500 metrů vedená jako poskládaný okruh ve dvou výškových úrovních, přičemž rovnoměrné stoupání do druhé úrovně je převážně přímé trati, čímž je velmi přijatelné i pro málo výkonné modely (viz plánek parku výše). Stoupací trať je vlastně dvoukolejkou, která je v horní úrovni ukončena smyčkou. Před stoupáním je kolejová propojka kolem modelového městečka, která umožňuje stoupání vynechat.

Mosta všeho druhu při pohledu od točny rotundy. Foto © Roman Šiler.

Osovní vlak s dvounápravovými »čtyřokeňáky« je připraven k odjezdu. Foto © Roman Šiler.

Zastřešený dřevěný most přes jezírko na začátku stoupání trati. Foto © Roman Šiler.

Terén parku je jinak mimořádně členitý, zahrnuje několik jezírek a jezer, propojených potoky. Nad vodou se klene celá řada mostů nejrůznějších typů. Na trati je značné množství tunelů, z nichž některé jsou dlouhé i 20 metrů. Prostor je doplněn již zmíněnými modelovými budovami, které jsou rozmístěny solitérně kolem trati nebo tvoří malé městečko.

Budova s občerstvením. Foto © Tomáš Randýsek.

Městská budova s pískovcovými fasádními prvky. Foto © Roman Šiler.

Švýcarský obytný dům v měřítku 1:5 slouží jako prodejna suvenýrů. Foto © Tomáš randýsek.

Kostel ze Saanen 1:6 - celkový pohled. Foto © Tomáš Randýsek.

U kostela jsou stolky pro posezení. Foto © jiří Sajbrt.

Interiér kostela je »doplněn« mimořádně příjemnou sakrální hudbou. Skutečné překvapení! Foto © Jiří Sajbrt.

Tyto budovy jsou částečně využity jako prodejní stánky s občerstvením a suvenýry. K dispozici je i samoobslužná restaurace, kde jsou v nabídce i jednoduchá teplá jídla. Celý park je propleten dlážděnými chodníky, které návštěvníkům umožní navštívit prakticky všechny zákoutí dráhy.

Model zámku Aigle - celkový pohled. Foto © Tomáš Randýsek.

Pohled do nádvoří modelu. Foto © Roman Šiler.

Model zámku 1:8 (orig. z roku 1475) s přístupovými chodníky. Foto © Roman Šiler.

Provoz parku pro veřejnost

Návštěvník se po zaplacení jednodenní vstupenky (14 CHF dospělý a 12 CHF děti) může volně pohybovat po celém areálu a neomezeně se vozit provozními vlakovými soupravami.

Most trati horní smyčky. Foto © Tomáš Randýsek.

Most horní trati do smyčky. Foto © Tomáš Randýsek.

Na různých místech jsou odpočinkové lavičky nebo lavičky s piknikovými stoly, kde se může v klidu kochat. Piknikové stoly jsou skutečně využívány. Často místními obyvateli, kteří mohou využít nabídky roční permamentky.

Noční osvětlení mostu vedle hlavního nádraží. Foto © Roman Šiler.

Osvětlení tunelového portálu. Foto © Roman Šiler.

Noční osvětlení prostoru hlavního nádraží. Foto © Roman Šiler.

Městský dům v plném osvětlení. Foto © Roman Šiler.

Provozní vlaky jsou bez výjimky na rozchodu 184 mm. V nasazení jsou velké úzkorozchodné parní lokomotivy nebo modely většinou elektrických švýcarských úzkorozchodných lokomotiv.

Parní lokomotiva MECKLENBURG je opravdu mohutná a výkonná. Foto © Roman Šiler.

Největší parní lokomotiva s tendrem je v měřítku 1:3. Foto 0169 Roman Šiler.

Nejmohutnější parní lokomotiva MECKLENBURG táhne osobní vlak. Foto © Roman Šiler.

Pohled na nejvyšší »kopec« parku s lanovkou, vodním katrem a budovou s modelem stabilního parního stroje. Foto © Jiří Sajbrt.

Kabinová lanovka je spouštěna tlačítkem s obsluhou návštěvníkem. Foto © Roman Šiler.

Horní stanice lanovky v měřítku 1:15. Foto © Roman Šiler.

Elektrické lokomotivy jsou většinou vybaveny spalovacím motorem a mají elektrický přenos výkonu. Vlakové soupravy jsou vybavené vzduchovými brzdami. V provozu jsou modelové vagony s karoseriemi, jedna souprava panoramatických vozů má dokonce hydraulicky ovládané odklopné střechy, takže cestující sedí zcela uzavřen. Dvounápravové čtyřokenné vozy (asociace s osobními »startovacími« vozy LGB jen náhodná) jsou vybaveny proti dešti nasazovacími kryty z plexiskla. Tento kryt má i strojvedoucí na lokomotivě Ge 4/4, Prší zde asi často, takže protidešťová výbava je patrně nutností. Pro návštěvníky jsou k dispozici i klasické lavicové vagony.

Panoramatický vlak ve stoupání do horní úrovně. Foto © Roman Šiler.

Vlak na vjezdovém zhlaví nádraží »Chablais City«. Foto © Roman Šiler.

Kolejový svršek

Spodní stavba je provedena ze štěrku. Ten je ku podivu směsný - obsahuje celé spektrum frakcí. Koleje jsou zhotoveny z válcovaných U profilů 30 mm postavených na bok. Kolej je proto výrazně širší, než u kolejnic vyrobených z plného profilu 20×10 nebo 30×10 mm. Pražce jsou z válcovaných U profilů 80 mm. Kolejnice jsou k pražcům přivařeny. Pražce jsou dlouhé, přesahují kolejnice o cca 15 cm. Příčně jsou koleje proto velmi stabilní. Koleje jsou po vyrovnání zasypány štěrkem až téměř po »hlavu« koleje, takže zcela nemodelové pražce samozřejmě nejsou vidět.