Parní stroje a modely
»Nábřeží paromilů«
Hradec Králové 29. 8. 2009

Po letech tradice

Foto © Tomáš Randýsek

»Nábřeží paromilů« v Hradci Králové se stává tradiční akcí, stále ještě s růstovým potenciálem, akcí, která se chlubí přívlastkem »mezinárodní«.
V roce 2009 se setkání uskutečnilo poslední prázdninovou sobotu.
Setkání se účastnilo i větší množství železničních modelů, takže z našeho hlediska bylo na co se dívat.
Počasí vypadalo nad ránem hrozivě. Šedá obloha spustila déšť, nad akcí se doslova stáhla mračna. Naštěstí někdo zavčasu zatáhl centrální šoupátko a kolem desáté se vyčasilo. Nakonec svítilo i slunce. Návštěvníci se vyrojili v dostatečném počtu.
Reportáž napsal Roman Šiler, fotografie pořídili Jiří Polák, Pavel Uhlíř s rodinou, Tomáš Randýsek a Roman Šiler.

Foto © Jiří Polák

Foto © Tomáš Randýsek

Labské nábřeží

Prvotním impulzem pro konání parního srazu před lety byly nově postavené parolodě brázdící Labe. Ty jsou dnes v pravidelném sezonním provozu pro veřejnost. Na Nábřeží paromilů tak nikdy pochopitelně nechyběly – jejich charakteristické houkání zvukově vévodí celému srazu. Letos jim vypomáhal i malý vrtulový parník z Rakouska.

Foto © Jiří Polák

Vodu z řeky využívají také parní hasičské stříkačky. Pod heslem »kropíme labskou vodou« se dobrovolní hasiči v bílém snaží dostříknout až na druhý břeh. Vodu řeky brázdí i malé modely lodí.

Foto © Jiří Polák

Foto © Tomáš Randýsek

Ostatní vodu používají na pohon, ale jinak zůstávají na suchu. Klasickými účastníky je parní nákladní automobil Sentinel, nějaký ten parní válec, parní bicykly, kolotoč, lokomobily modely všech možných i nemožných strojků a hlavně železniční modely. Chybělo pouze parní letadlo.

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Foto © Roman Šiler

Foto © Jiří Polák

Foto © Roman Šiler

Podrobněji si tentokrát všimneme železničních modelů. Ty nás přirozeně zajímají nejvíce.

Nejmenší na rozchodu 45 mm

Předváděcí ovál pro provoz živých parních modelů převážně z dílny Regner byl postaven na trávníku a podle předpokladů byl neustále v obležení. Pro diváky se zde snažili Jirka Kůt, Karel Duda a Jiří Dalecký. Ovál byl postaven v maximalistické sestavě.

Foto © Tomáš Randýsek

Foto © Roman Šiler

Foto © Jiří Polák

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Foto © Roman Šiler

Foto © Uhlířovi

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Rozchod 75 mm již vozí děti

Na atypickém rozchodu 75 mm se mohou vozit i cestující. Předváděna byla jedna parní lokomotiva s plynovým topením a velmi zdařilý model motorové lokomotivy TU47 v měřítku 1:10.
Model parní lokomotivy řady 365.0 je velmi starý - jde o model reprezentující ČSD například na Výstavě soudobé kultury v Brně v roce 1928! Je ve vlastnictví Vyšší odborné a Střední odborné školy Gustava Habrmana v České Třebové. Model byl po letech uveden do vystavovatelného stavu v roce 1991, "parně" byl zprovozněn v roce 1994. Model předváděl pan Otakar Prokeš.

Foto © Roman Šiler

Vzhledem k rozchodu jsou lavicové vagony skutečně velmi vratké. Ale jelo to!

Rozchod 127 mm měl pořádné kolejiště

Pětipalcové kolejiště bylo sestaveno z mobilních kolejí brněnské skupiny. Pro dopravu kolejí, modelů a předváděcího kolejiště rozchodu 45 mm bylo zapotřebí velkého nákladního auta. A také hodně silných svalů. Šlo totiž o nakládku a přepravu několika set kilogramů materiálu.

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Pro stavbu kolejiště bylo vyčleněno parkoviště přilehlé k parku u nábřeží. Zde byl vystavěn ovál s jedním vícekolejným nádražím. Délka přímých úseků byla cca 90 metrů, šířka oválu 13 metrů. Položeno bylo kolem 250 metrů kolejí! Kolejiště bylo postaveno již v pátek odpoledne. V sobotu ráno byly na koleje spuštěny již jen modely.

Foto © Tomáš Randýsek

Foto © Jiří Polák

Foto © Roman Šiler

Foto © Jiří Polák

Nejpracnější bylo vyrovnání trati při nájezdu na chodník. Dlouho se nedařilo trať vypodložit tak, aby nedocházelo k vykolejování vlaků.
Na pětipalcovce se několik modelů. Jednak standardní brněnská sestava TOPSY 2 (Jiří Sajbrt), obě AEG, PONAVA a KRZENOWIC (Randýskovi a Šilerovi). Dále na pomoc přispěchala pražská lokomotiva GROMIT (Pavel Uhlíř s rodinou), ze Strážnice byl dovezen spodek nově stavěné bateriové lokomotivy (Petr Příkaský) a premiéru si odbyla Hradecká JULINKA. Jde o model průmyslové lokomotivy ČKD vlastnoručně vyrobený panem Hamáčkem.

Foto © Tomáš Randýsek

Foto © Jiří Polák

Foto © Roman Šiler

Foto © Tomáš Randýsek

Pro návštěvníky srazu byly připraveny lavicové vagony v počtu 7 ks.
Kolem nástupního nádraží se pohybovaly davy - za ten jediný den provozu bylo svezeno přes 1200 zájemců.

Foto © Roman Šiler

Foto © Uhlířovi

Bateriové lokomotivy byly nasazeny hned na začátku akce, po roztopení parních lokomotiv byla jedna z nich odstavena.

Foto © Uhlířovi

Před šestou hodinou byla vyhlášena stopka a začalo uklízení. Naštěstí nás bylo celkem dost a pomohli další dobrovolní zájemci. Fotografie naší skupiny po nakládce ukazuje šťastné výrazy v obličejích - bodejť ne - pohráli jsme si slušně.

Rozchod 184 mm měl také zastoupení

Dalšími účastníky s železničními modely byla skupina kolem pana Síče. Postavili jako obvykle cca 30 metrů rovné trati a jednom plošinovém vagonu se mohli zájemci povozit. Na konci pendlujícího vlaku byl překrásný "déesák".

Samostaný kruh sedmipalcových kolejí měl i pan Vídner, který má na své zahradě asi jako první ve státě kolem 300 metrů na stálo položených kolejí, provozní lokomotivu polní dráhy se spalovacím motorem a pár lavicových vagonů. Předváděl i dosud nehotového bateriového "Hurvínka" a spodek rozestavěné parní dvouspřežní lokomotivy.

Nakonec bylo možno vidět ještě několik železničních modelů, ty však nebyly provozovány s obecenstvem.

Hradec - Mekka českých párařů

Akce v Hradci Králové si poprávu vybubudovala již mezinárodní jméno. Maximální přízeň diváků i rozšiřující se prostory u labského nábřeží postupně zvyšují úroveň srazu. V tomto roce poprvé byl prostor akce ohrazen a bylo vybíráno vstupné. Díky tomu se mohou zvýšit příspěvky zejména na dopravu exponátů, což jistě umožní zvýšit rozpočet akce a tím i postupně rozšiřovat množství pozvaných vystavujících účastníků. Musíme si uvědomit, že přeprava hmotných a rozměrných strojů je skutečně finančně náročná. Řada majitelů by si bez příspěvku nemohla vůbec dovolit na akci do Hradce přicestovat.