zima a sníh
v prosinci 2010
pluhování opět na pořadu dne

Zimní spánek je chytrý výmysl přírody

»Zahradníci« se na zimu většinou netěší. Zimní období znamená nucenou přestávku v činnosti a budování zahradní železnice. Stavební technologie převážně za mrazu nefungují, zima, vlhko a mráz působí na člověka značně nepříjemně. Představa ohně plápolajícího v krbu má značně větší náboj atraktivnosti, než představa manipulací s Navigátorem ve zkřehlých prstech.
Normálně vzdělaní živočichové se na všechno pěkně »vyfláknou«, zalezou na příhodné místo a nepřízeň období v klidu prospí.

Zahradní železnice je stavěna pro celoroční provoz

Mráz – nevadí, sníh – nevadí

Když už jsme to venku postavili, tak to by v tom byl čert, aby nás něco od ježdění odradilo. Samozřejmě - jde přece o princip.
A tak téměř každý, kdo má koleje na zahradě, neodolá a zkouší. Na sníh se přímo těší. A dělá dobře. Pokud se to vydaří, je provoz zahradní železnice na sněhu opravdu nevšedním zážitkem. Ty zkřehlé prsty nakonec ani tak nevadí.

18. 12. 2010

Zima na konci roku 2010 je trošku tužší

Je fakt, že všichni byli poněkud překvapeni úrovní teplot a zejména množstvím sněhu spadaného v prosinci 2010. Těsně před štědrým dnem se sice oteplilo, takže pod stromečkem bylo téměř jen bláto, vánoční svátky byly však již ve znamení mrazů a dalšího sněžení.
Touto reportáží se chceme podělit o další zkušenosti se zimním provozem na sněhu. Ve skutečnosti to není tak jednoduché, jak se na první pohled a poslech zdá. Ano – zahradní železnice jezdí klidně po celý rok, ale...
Následující fotografie byly pořízeny ve dvou termínech. Text a foto © Roman Šiler.

18. 12. 2010

Akce před vánocemi znamenala nasazení historického fantazijního modelu pluhu LGB spolu s elektrickou lokomotivou RhB Ge 6/6 a motorového vozu RhB ABe 4/4. Šlo tedy o tři spojená trakční vozidla ovládaná společně v režimu »TRAKCE« centrály a ovladače Massoth.
Sněhová vrstva nebyla příliš velká, rozhrnování radlicí pluhu v podstatě stačilo. Problémem však bylo sbírání proudu z kolejí pro všechny tři vozidla. Samotný sněhový pluh prakticky nejede. Je příliš lehký, přičemž jeho konstrukce z prostorových důvodů prakticky neumožňuje přidávání zátěže, ani instalaci přídavného kondenzátorového zdroje. Pluh logicky nemůže odstranit veškerý sníh až k hlavě kolejnic. Zbývající vrstvička sněhu na kolejnicích vytváří izolační vrstvu, která není koly vytlačena do stran. Proto je přívod prakticky neustále přerušován. Kola po sněhu navíc kloužou, sníh se pěchuje mezi kola a brzdí jejich otáčení. Situaci zachraňují další trakční vozidla, která již sbírají proud lépe a tlačí pluh před sebou.

18. 12. 2010

I velké lokomotivy mají však podobné problémy. Lépe jsou na tom jen proto, že mají mnohem více sběrných bodů a také větší hmotnost. Jakmila však najedou na úseky, kde je sníh napěchován pod hlavami kolejí a je zmrzlý, bezmocně se i těžké mnohakolky bezmocně zastaví.
Popsané pluhování skončilo za tmy, takže praktický provoz na očistěné části kolejiště ani nezačal...

Po vánocích nám otrnulo

Další sněžení za relativně nízkých teplot bylo vnímáno pozitivně proto, že padající vločky jsou malé a prašánek klade při odklízení modelem daleko menší odpor. Nasazen byl proto pluh Dietz, který byl namontován na rakouskou »zetku«.

28. 12. 2010

Do skříně zavřeného nákladního vozu byly vloženy potápěčské olověné zátěže, zabalené jednoduše do igelitu. Tyto zátěže přidaly zhruba 2 kg. To už je cítit. Nejen ve schopnosti tlačit pluh, ale (zejména) nevykolejovat na každém sněhovém »hrbku«.
Radlice Dietz je tvarována dle skutečnosti. To je v zásadě dobře, ale fyzikální vlastnosti sněhu jsou v modelovém měřítku vozidel přece jen poněkud jiné. Na závadu je zejména velká ochota sněhu se pěchovat a nechat se hrnout vpřed a velmi malá ochota nechat se rozhrnovat šípem pluhu do stran. Lepivost sněhu je i při mínusových teplotách značná. Další potíž se objevuje v tom, že pluh je chlup širší, než jsou karoserie vozidel, zejména v části těsně u koleje. Je překvapující, kolik je kolem trati nejrůznějších výčnělků, o které pluh zachytí, které však v běžném provozu vůbec nevadí. Část těchto překážek je vytvořena zmrzlými rostlinami, které jinak modelům uhnou.

28. 12. 2010

Jedna lokomotiva rozhodně nestačí

Pluh vyjel z nádraží »Vinohrady«, jsa tlačen krokodýlem RhB. Tento model je již z výroby digitální a zvukový, v letošním roce bylo provedeno jeho přitížení olověnými broky v PVC sáčcích, které byly umístěny do představků. Tím se hmotnost modelu zvedla o 1 kg. Tato lokomotiva se po vychladnutí kol (důležité – aby teplými koly rozpuštěný sníh vzápětí na obručích nezmrzl na led) celkem ochotně rozběhla po nástupištní kolejí. První drobná potíž byla na první výhybce, kterou musel pluh »říznout«. Což pod sněhem nikdy nejde. Jazyky jsou k sobě vždy přimzlé a po odlepení se při přestavení napěchuje sníh mezi jazyk a opornici. Ke slovu tedy musí přijít mechanické vyčistění prostoru nejen mezi jazyky, ale i kolem pohyblivých částí přestavníku.
Po tomto drobném desetiminutovém úkonu pokračoval pluh dále. Na stoupání podél plotu začala již kola klouzat, ale definitivně se souprava zastavila až v oblouku mostu k nádraží »Zababov«.

28. 12. 2010

Na trať tedy vyjeli pomocníci. Vybrány byly samozřejmě modely s nejlepšími jízdními vlastnostmi – motorové vozy ABe č. 32 a 34 (RhB). Na ovladači Navigator byla nastaveno společné ovládání. Programování »trakce« je popsáno zde:

DiMAX Navigator<br/>příklad programování<br/>»trakce«

DiMAX Navigator
příklad programování
»trakce«

Motorové vozy nejsou vybaveny napájecími kondenzátory, ani nejsou přitíženy. Nebylo ani provedeno elektrické propojení obou modelů kablíkem.
Se dvojicí motorových vozů byla nejprve projeta jedna kolej na nádraží. Vozy mají také vlastní sněhové pluhy. Jak se ukázalo, při malé sněhové vrstvě jsou tyto pluhy i docela účinné. Jízda zejména přes výhybky byla samozřejmě přerušovaná, protože na sněhu vozy ztrácejí kontakt docela často. Vzájemně se ale popotáhnou či potlačí.

28. 12. 2010

Dvojice se vzápětí vydala na trať k uvízlému pluhu. Po spřažení bylo naprogramováno společné ovládání všech tří trakčních vozidel. A tato souprava se vydala dále čistit trať směrem k nádraží »Susch«, »Potůčkov« a »Horní Lipová«.
Po průjezdu trati pod borovicemi došlo k nehodě. Pluh sesbíral z trati spadané jehličí, vykolejil a převrátil se. Bohužel za větru neustále padající jehličí je velký problém. Pro modeláře je možné pouze doporučit – nestavte své tratě pod borovicemi nebo se s borovicemi v blízkosti kolejí rozlučte. Sbírání jehlic je nekonečné a provoz opravdu velmi ztěžuje.

28. 12. 2010

Další vykolejení nastalo až za nádražím »Potůčkov«. Na vině byl zmrzlý trs trávy, o který pluh zavadil. Po nakolejení souprava stoupala po spirálním mostě, kde se prakticky zastavila. A nádraží »Horní Lipová« celé v bílém čekalo.

28. 12. 2010

Všechna tři vozidla byla tak často bez proudu, že se souprava překonávající nejen odpor ve stoupání, ale navíc i odpor hrnutého sněhu, nemohla hnout z místa. Nakonec musela pomoci »obří« ruka. Ani po vyčistění trati nebyl provoz na spirálním viaduktu dobrý.

28. 12. 2010

Nakonec jsme ještě protáhli trať ve spodní smyčce. To proběhlo celkem bez problémů, takže jsme mohli přmýšlet o nasazení provozních souprav.

28. 12. 2010

Hurá – provoz s cestujícími je tu!

Mezi dva motorové vozy byly vloženy osobní vagony. Jeden dvounápravový a jeden čtyřnápravový. Taková souprava na RhB velmi pravděpodobně nikdy nebyla, ale to nevadí. Získali jsme tím pendlovací soupravu, kterou jsme nemuseli přepřahovat. To bylo velmi důležité, protože udržet přestavitelné výhybky je opravdu oříšek.

28. 12. 2010

Souprava pendlovala mezi »Vinohrady« a »Potůčkovem«, střídavě projížděla smyčku. Samotný krokodýl projížděl trati pro udržení provozuschopnosti. Začalo totiž sněžit.

28. 12. 2010

Co je potřeba zlepšit

Co se týče pluhování – jako nejlepší vozidlo je stále americký pluh Aristo Craft, který má nejlepší radlici. Sníh je nejprve nazdvihován. Má proto malo tendenci pěchování před pluhem. Ale i v tomto případě k tomuto efektu dochází. Relativně malá vrstva je potom snadnějí šípem rozdělena na dvě části a rozhrnuta do stran. I zde je výhoda – sníh je odhazován na okolní vrstvy. Efekt pěchování není proto tak významný. Alespoň při menší sněhové pokrývce. Čtyřnápravový pluh se velmi špatně nakolejuje – řeč je samozřejmě o podvozku pod radlicí, který není prsty dostupný. Provozní vykolejení může být nervy drásající situací.
Radlice Dietz je funkční při vrstvě spadaného sněhu do 5 cm. Umístit ji lze nejlépe na krátký vagon, který lze dobře zatížit. Lze dobře nakolejovat, ale jeho výkonnost je omezenější.
Motorový pluh LGB je prakticky neschopný samostatné jízdy. Pokud má solidní tlačné »zázemí« v podobě vícelokomotivní přípřeže, zvládne rozhrnovat vyšší vrstvu, než radlice Dietz. Pro většinu modelářů je tento model nedostupný. Nevyrábí se již mnoho let, vzhledem k jeho problematické užitečnosti se navíc asi vyrábět již nebude.
A co se týká přípřeže – zde je rada jasná. Lokomotivy je vhodné vybavit výkonnými kondenzátorovými zdroji (Massoth Goldcappuffer), vozidla je vhodné přitížit a vzájemně je spřáhnout elektricky s využitím propojovacích zásuvek. Tyto zásuvky propojují dekodéry (+24V a GND), takže pokud ztrácí kontakt s kolejemi jedna lokomotiva, napájí ji druhá nebo třetí. Vliv kondenzátorů je jasný.
Pokud ale i takováto souprava vjede na dlouhý zmrzlý úsek, může se stát, že zůstane bezmocně stát. Ale stane se to za normálních okolností asi jen výjimečně.

<< ZPĚT

zima a sníhv prosinci 2010pluhování opět na pořadu dne

Zimní spánek je chytrý výmysl přírody

Zahradní železnice je stavěna pro celoroční provoz

Mráz – nevadí, sníh – nevadí

Zima na konci roku 2010 je trošku tužší

Po vánocích nám otrnulo

Jedna lokomotiva rozhodně nestačí

DiMAX Navigatorpříklad programování»trakce«

Hurá – provoz s cestujícími je tu!

Co je potřeba zlepšit

zima a sníh
v prosinci 2010
pluhování opět na pořadu dne

DiMAX Navigator
příklad programování
»trakce«